reference

Anička chodí do Duhové školky od září, kdy jí bylo 2,5 roku. Ona je spokojená a já taky, protože mám čas na sebe a o Aničku je velmi dobře postaráno. Když jsem školku vybírala, ani jsem si nedovedla představit, že najdeme takovou, která nám bude skutečně vyhovovat. Nebo že najdeme vůbec nějakou školku pro naše dítě. Laťku jsme totiž měli s manželem postavenou hodně vysoko. Naše milovaná holčička nemůže jít do státní školky, manžel má špatné zkušenosti ještě ze svého dětství, takže to musí být soukromá školka, ale zase ne moc drahá. Musí být blízko, abych tam malou mohla vodit pěšky. Musí přijmout, že Anička nejí maso a v podstatě ani další živočišné produkty. Musí zvládnout, že Anička ještě nosí plíny. Že nenosí bačkůrky, a má barefoot boty. Musí se k ní chovat hezky, nesmí tam být moc dětí. Musí podporovat její osobnost. Nebylo toho málo, a tak jsem si myslela, že je to skoro utopie, takovou školku najít. A navíc Aničce ještě nebyly tři roky, a většina školek mladší děti nebere. Skoro jsem z toho měla depresi. Ale školku jsem potřebovala.

Žádnou takovou školku jsem osobně neznala, tak jsem hledala na internetu. Našla jsem Duhovou školku pouze podle jejích internetových stránek a domluvila si schůzku s paní ředitelkou a Aničku vzala s sebou. Domluvily jsme zkušební dopoledne. S tím, že Anička začne chodit jedno dopoledne týdne.

Anička už chodí 3 dny v týdnu na dopoledne, dvakrát už zkoušela i se spaním. Ještě jsem nezmínila, že školka je umělecká, takže doma za tu dobu máme už plnou krabici od banánů jejích výtvorů, včetně ručně vyráběného papíru! Ten jsem si musela zarámovat, tak hezký je to obrázek. A tohle všechno zvládne tříleté dítě! Taky ve školce hrajou na hudební nástroje a zpívají, takže Anička chodí domů a umí celé písničky, a to právě ze školky, protože já na to doma moc nejsem. Ve školce má kamarádky, mezi dětmi nejsou velké věkové rozdíly, tak si spolu rozumí. Obědy dostává vegetariánské z Toulcova dvora, a i když jí jiné jídlo než ostatní děti, nevadí jí to. Bačkůrky nosit nemusí, ale poslední dobou, když vidí, že kamarádky nosí, tak chce taky :-). Když odcházím ze školky, můžu Aničku předat "tetě" do náruče, Anička teď takový rituál vyžaduje a ve školce nám vycházejí vstříc. Dovolí nám nechat si ve školce schované složené golfky, abych je nemusela 2× denně tahat prázdné. Anička si může vzít s sebou do školky i svoje hračky, pokud má tu potřebu. A svoji lahvičku s pitím, na kterou je zvyklá.

Trochu se divím, že ve školce jsou ještě volná místa. Zapomněla jsem dodat, že odpoledne ve školce jsou umělecké kroužky, a až Anička bude trochu větší, určitě se na nějaký chystáme, láká mě flétnička, taky jsem se na ni učila.

A co závěrem? Oceňuji na Duhové školce hlavně to, že se s paní ředitelkou i "tetou" dá skoro na všem domluvit. Dokonce i když byly státní svátky, dostaly jsme možnost si zameškaný den nahradit, a to si myslím je věc, která je jedinečná, stejně tak jako rodinně zaměřená Duhová školka, paní učitelky jsou totiž maminka a dcera :-).

Ing. Martina Marková